Po pěti letech opět povstala bestie z Havlíčkova Brodu s novou fošnou. A přiznám se bez mučení, že jsem se těšil. Moc. Jejich předchozí album „Politika života“ jsem od té doby protočil nesčetněkrát, i když ho provázely četné dětské nemoci. A co nabízí novinka? Politický hip-hop pro hardcoreová doupata. Dětské nemoci jsou pryč, MEMENTO MORI se naučili pracovat nápaditěji s podklady, snaží se žánrové klišé sterilních kolovrátkovitých beatů sem tam okořenit živými prvky. Těch pět let je znát, není to uspěchané jako u většiny neklidných mladých spolků, jež chrlí jedno nedozrálé demo za druhým.

Zhruba jeden a půl songu hyzdí „pubescentní akné“, na kterém se MEMENTO MORI zvukově snaží tlačit na pilu a přidávat trochu násilně kytary, což bude právě na Metalopolis znít asi divně, ale tudy jejich cesta zcela jistě nevede. Kluci s tím dál nepracují a výsledek působí, jakoby tyto aranže stavěla pop-punková kapela, která chce znít jako tvrdý hardcore. Kdykoliv k tomu dojde, mám pocit, že poslouchám nepovedený dětský klon LIMP BIZKIT, a někdy, když se přidá melodický zpěv, tak i LINKIN PARK. Bezzubý nu-metal. Tudy NE. Čímž neříkám, že obecně rockový tunning v hip hipu nefunguje, ostatně například moji oblíbenou pecku „La Rage“ od agitátorky KENY ARKANY mám zařazenou ve zlatém fondu, ale jistě uznáte, že zde to vyznívá o poznání jinak.

Hlavní artiklem MEMENTO MORI jsou samozřejmě texty a témata vycházející z hardcore scény, zasazené do hip-hopových kulis. S tím souvisí i to, že krom sociálních témat mají kluci tendenci řešit sami sebe a já to chápu, protože s tím, co a jakým způsobem tvoří, musí určitě narážet. S tím úzce souvisí track „Primitivní hudba“, který vlastně řeší jedno z typických hoperských témat, tedy to, kdo jsou, „co je jejich crew“ a „kam patří“ a je super se na to v hip-hopu podívat z hardcorové optiky.

Pak tu máme pár pecek, které mě dostaly opravdu hodně na kolena, což je například variace na skladbu „Válka růží“ od SPIRITUAL KVINTETu. Velké spojení akustické pacifistické aury, hardcorové zaťatosti a rapové štěkavosti. Takových skladeb je tu více, to zásadní tu ale není forma, ale texty a hardcoreové srdce potažené hoperskou kůží, což mě baví jako máloco. Jestli pro mě předchozí dva roky byly v tomto stylu ve znamení VLADIMIRA 518 a jeho „Idiota“, dobu před tím jsem trávil s KŘIKEM Z TICHA, tak teď najíždí zcela jistě má éra zvaná MEMENTO MORI.